Byla zima. Braska uz dlouho nebyl venku a uz to doma nemohl vydrzet. Tak fajn, budu hodna sestra (ta nejlepsi) a pujdu s nim. Navlict dvouleteho prcka do vsech tech vrstev neni sranda, ale nakonec se po dlouhem boji povedlo. Chtela jsem jit do lesa, podivat se na nasi oblibenou lavicku. Normalne nam cesta trva tak 20 minut. Tenkrat to bylo jine. Braska nechtel slapat na snih, takze jsme museli chodit po cestickach bez snehu, ktere nam tam zanechala projizdejici auta. V lese za velkeho protestovani na snih stoupnout musel, ale kupodivu jsme to zvladli. Dosli jsme k nasi oblibeny lavicce a to sem Vam chtela ukazat :o)